Deniska Hamarová chce být v budoucnu spisovatelkou a ilustrátorkou.
Její pohádka, Jak se kohout a slepička poučili, se velmi povedla.
Mgr. M. Kolářová
Jak se kohout a slepička poučili
Bylo, nebylo. U lesa se rozprostírala louka a na ní stál statek, kde bydlela statkářka. Ta měla kohouta a slepičku, která chtěla snést vajíčka. Jednoho dne se jim přání splnilo: měli dvě bílá vajíčka. Ale slepička nebyla spokojená. „Jsou nějak moc bílá,“ řekla slepička. „Co kdybychom je nabarvili barvami, které má statkářka v boudě? Jsou přece Velikonoce.“ navrhl kohout. Slepička nadšeně souhlasila, a tak se pustili do práce. Zanedlouho byla vajíčka krásně namalovaná. V tom křupy, křup, je tam holka nebo kluk? Obě dvě skořápky praskly a vykoukla dvě hezká žlutá kuřátka. Tentokrát si slepičce stěžoval kohout. „Jak to, že máme jen žlutá kuřata, když jsme skořápky vajíček tak hezky pomalovali? Takovou práci jsme si s tím dali.“ „S tím se nedá nic dělat,“ řekla slepička. Byla ráda, že má své dětičky, i když měly jen obyčejnou barvu. Jak rostly, často jim vyprávěla pohádky a také o tom, jak skořápky jejich vajíček s kohoutem nabarvili. Když malá slepička a kohoutek trochu povyrostli, rozhodli se rodiče překvapit. „Co kdybychom se nabarvili tak, jak nám vyprávěla naše maminka? Ráda bych se trochu parádila,“ navrhla slepička. „Tak jo,“ souhlasil kohoutek. „Aspoň nebudeme tatínkovi kohoutovi připadat tak obyčejní.“ Jak řekli, tak udělali. Zanedlouho byli s malováním hotovi a kohoutek se hned chystal zavolat rodiče, aby se pochlubili. Ale najednou bum, prásk – začala bouřka. Než se rodiče stihli podívat na své děti, krásné nabarvení smyl déšť. A zbyly jen… inu… dvě zmoklé slepice.
Autorka pohádky: Denisa Hamarová, 2. A
