Začátkem dubna prošli žáci šestých tříd zkouškovou odvahy. V hodinách přírodopisu se probíralo téma Kroužkovci a samozřejmě se nabízela laboratorní práce. Ze zakoupených žížal byly vybrány exempláře vhodné pro podrobné zkoumání našich badatelů.

Podle zadání prošli postupně několika úkoly – změřit celkovou délku žížaly a další podrobnosti, prozkoumat opasek, poslouchat zvuk, který žížaly při svém pohybu po papíře vydávají a vše doplnit kvalitním nákresem i s popisky.

K bádání dostali všichni ochranné rukavice, lupy a další potřebné vybavení. Hodina utekla jako voda a i přes počáteční bázeň a nejistotu se všichni zhostili svého úkolu na jedničku. Odměnou jim pak byla drobná svačinka v podobě moučných červíků se sýrovou příchutí (čistě dobrovolně J ).

                                                                                                           Mgr. Martina Jarošová

 

V pátek si pro nás paní učitelka zase připravila laboratorní práci na téma kroužkovci. Měli jsme za úkol pozorovat žížalu. A tak si každá dvojice vzala papír, na který žížalu umístila, a začali jsme plnit jednotlivé úkoly. Jako první jsme měli žížalu změřit na délku což nám dalo zabrat, protože ta chvilka na kterou se žížala natáhne je opravdu krátká. Nakonec se ale povedlo a naše žížala měla dokonce 8,5 cm. Jako další jsme měli zjistit, jak daleko je opasek vzdálený od hlavy žížaly a jakou má šířku. Řeknu vám, že to byl za mě lehký úkol. A tak jsme to změřili a šli jsme na třetí a také nejtěžší úkol. Kterým bylo poslouchat žížalu no řeknu vám, že než jsme přišli na to, že ta žížala tak jako šustí, když se pohybuje a že je to proto, že má na sobě ty štětiny dost trvalo. Samozřejmě jsme na to přišli, ale dalo nám to zabrat. No, a nakonec nám paní učitelka dala ochutnat brouky. No většina třídy to ochutnala a moc jim chutnali, ale já bych to do pusy nedala. Ale byla to moc hezká hodina a bavila mě.                                                                                                                                                                        

Nela Šlaufová, 6.B

 

Na hodině přírodopisu rozdala paní učitelka do každé lavice 3 papíry a jednu živou žížalu. Žížalu jsme položili na papír a začali ji zkoumat. Měřili jsme její délku a poslouchali, jaký zvuk vydává při pohybu. Naše žížala měřila 10cm. Také jsme zjišťovali velikost opasku a vzdálenost od opasku k zadečku. Své poznámky jsme zaznamenávali na zbylé papíry. K zápisu jsme namalovali obrázek žížaly a stavby jejího těla. Když jsme byli s prací hotovi, vrátili jsme žížalu paní učitelce. Hodina se mi líbila a přála bych si další takovéto hodiny.               

Sára Folková, 6.B