V hodinách pracovního vyučování a výtvarné výchovy jsme vyráběli kočku. Ale ne ledajakou obyčejnou, ale kočku z říše barev. A to už napovídá, že jsme zapojili naši fantazii do největších obrátek a k výrobě jsme využili celou škálu barevných papírových odstřižků, které jsme na sebe vrstvili. Této výtvarné technice se říká papírová koláž. Na čtvrtku jsme si obkreslili a potom vystřihli tělo kočky a zvlášť končetiny a ocásek. Z barevných papírů jsme si připravili oči, čumáček a všemožné nejen geometrické tvary. A pak už jsme jen dekorovali, skládali a lepili jednotlivé části. Ozdobené nohy a ocas jsme nakonec přilepili k tělu.
Všichni jsme se do práce úplně ponořili, koček jsme měli plnou hlavu a tak jsme si v hodině informatiky hledali na počítači informace o kočce domácí. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí. Koťátka se rodí bezzubá a mléčný chrup nahradí trvalý chrup jako u lidí. Všichni víme, že kočky jsou rychlé, hbité a mrštné. Ale že jsou schopny uběhnout až 48 kilometrů za hodinu, to nás překvapilo. Vzhledem k tomu, že jsou kočky velmi citlivé na jakékoli vibrace, údajně vycítí i zemětřesení. Lidé věřili, že mají božskou moc a dodnes jsou zahaleny tajemstvím. Kočičí předení je způsobeno jemnými vibracemi slizničních řas v kočičím hrtanu pod hlasivkami. Tím dávají najevo, že jsou šťastné, spokojené a uvolněné. Svým předením dokáží uzdravovat nejen sebe, ale i člověka. Je roztomilé, že již brzy po narození dokážou koťátka příst. Věděli jste to?
Mikuláš Fryček a Lucie Kociánová, 4. B